Zákonem č.1 je samozřejmě to, že kód funguje správně, tj. že poskytuje správné výsledky a není háklivý na chybové stavy. Sem patří kvalitní ošetření okrajových podmínek (co se stane, když..).
Za touto povinností podle mne následuje čitelnost, pochopitelnost a opravitelnost kódu. Kódy, ve kterých musíme už měsíc po jejich napsání luštit, jak byly míněny, nejsou moc dobré kódy.
Teprve pak následuje elegance a úpravnost kódu, spojená s výběrem a využitím použitých technik. Není asi dobré tomuto kriteriu podřizovat pochopitelnost kódu. Hrátky typu napsání algoritmu pomocí minimálního počtu příkazů patří podle mého názoru do křížovkářské oblasti a s kvalitou kódu to má jen málo společného. Spíš to dokáže ocenit programátorskou kvalitu autora řešení.
Pouze pro rozsáhlé úlohy s významnou dobou odezvy, což bývají úlohy velkými oblastmi zpracování, případně kódy s hlubokým vnořením částí algoritmu, přichází do hry otázka jejich rychlosti. Tam se může ukázat i řádový rozdíl v rychlosti zpracování v závislosti na použitých technikách. Opravdu existují úlohy, kde hodiny zpracování lze zkrátit na minuty (případně minuty na sekundy), a to vhodným výběrem technik. Tuto charakteristiku napsaného kódu je ale vhodné vzít v potaz až v případě, když nás délka zpracování u vytvořeného kódu nemile zaskočí.citovat